Historie Vodních Skautů v ČR

Úvodem

1. Díl

Stručná historie vodního skautingu 1909-1939

Kořeny vodního skautingu sahají na počátek roku 1909, kdy v Glasgow vznikla první skupina vodních (námořních) skautů – "SeaScouts". V březnu téhož roku vznikl první oddíl SeaScouts v Londýně. V říjnu 1910 se v Anglii utvořil odbor pro vodní skauting, což je obvykle považováno za vznik vodního/námořního skautingu. V roce 1912 vydal bratr zakladatele skautingu Warington Baden-Powell, diplomat ve službách Admirality a také ve své době známý jachtař, první příručku pro vodní skauty s názvem SeaScouting and Seamanship for Boys.

Znak Vodních Skautů a Skautek, skautské organizace: Svaz Skautů a Skautek ČR z.s.

Na našem území založil skauting již v letech 1911-1912 středoškolský profesor Antonín Benjamin Svojsík podle britského vzoru pod názvem Junák. Poté, co se v roce 1912 Josef Rössler-Ořovský, mimo jiné spoluzakladatel 

Českého olympijského výboru a nadšený propagátor mnoha sportů včetně vodních, seznámil na olympijských hrách ve Stockholmu se švédskými vodními skauty, začal také u nás nadšeně propagovat vodní skauting. Vodácký výcvik zavedl nejprve mezi dorostenci v Českém Yacht Klubu, posléze se mu začala věnovat i instruktorská družina Bobrů 2. pražského oddílu, která se tak stala první skupinou, jež měla systematický vodácký výcvik zařazený do programu skautské činnosti. Podnikala řadu zdařilých kanoistických túr spojených s vodním tábořením, při nichž jako instruktor působil i Josef Rössler-Ořovský ml.

5. Díl

Vodní skauti se výrazně angažovali i při povodních 1947. Na "Jamboree míru" ve Francii v roce 1947 tvořili součást československé delegace a na místě dokonce vlastnoručně postavili dvě dřevěné pramice, které posléze věnovali francouzským vodním skautům. Podle scénáře Jaroslava Nováka – Braťky byl na táboře pražské vodní Pětky na Seči natočen celovečerní film o vodních skautech Na dobré stopě. Vyšly nové příručky i vodácká beletrie (Zapletal, Novák ad.).

I přes únorový komunistický puč roku 1948 se ještě v květnu podařilo uspořádat na dlouhá léta poslední ročník skautského závodu "Přes tři jezy". Na podzim téhož roku byli vodní skauti, jejichž počet tehdy překračoval pět tisíc, jako autonomní složka Junáka zrušeni – dříve než celá organizace.

Vodní skauti na svém srazu v Kolíně na začátku září 1948 důrazně odmítli začlenění Junáka do komunisty ovládaného "Svazu české mládeže" (SČM), na základě čehož Akční výbor ústředí Junáka ještě tentýž měsíc oznámil zánik vodních junáků, zrušení jejich činovnických hodností a kroje. Automaticky byl zabaven i majetek vodních oddílů, včetně kluboven a lodí. Zrušením vodních skautů byla otevřeně a bezohledně zahájena likvidace Junáka.

9. Díl

1989-2014 Čeští vodní skauti se po trojím zákazu třikrát obnovili, naposledy hned v průběhu sametové

revoluce 1989. První schůze obnoveného Hlavního kapitanátu VS se uskutečnila již 22. listopadu, oficiálně začal nový HKVS pracovat v následujícím roce, kdy byl hlavním kapitánem zvolen Zdeněk Hájek – Jack, hlavou dívčího vodního skautingu, tedy hlavní kapitánkou, Vlasta Páleníková. Znovu začala vycházet Kapitánská pošta, obnoveny byly srazy kapitánů a kapitánek, které se od roku 1990 konají pravidelně každý půlrok. V průběhu následujícího období se HKVS postupně omladil.

15. září 1990 byl opět oficiálně uspořádán skautský závod "Napříč Prahou – přes tři jezy". V roce 1991 proběhla na Lavičkách na Dalešické přehradě 5. LŠVS, která se posléze opakovala téměř pravidelně v dvouletých intervalech, a také kormidelnický kurz.

Posléze se konaly i jiné lesní kurzy, 1. instruktorská lesní škola VS (1996, Velká Holná), seniorská lesní škola VS (pro ty, kteří neměli v uplynulých desetiletích příležitost udělat si lesní školu v odpovídajícím věku), admiralitní plavby i další kurzy.

Na návrh Otakara Randáka – Oskara, dlouholetého vodního skauta a zdatného vodáckého sportovce (např. v roce 1951 zvítězil v maratonském závodu České Budějovice – Praha na vlastnoručně vyrobeném kajaku), doporučil HKVS oddílům k amatérské výrobě pramici délky 520 cm (P520) se sklolaminátovou skořepinou s dřevěnou výztužnou kostrou, jejíž součástí byla i ploutvová skříň, aby se každá loď dala oplachtit. Celkem se postavilo cca 40 pramic P520.

V roce 1993 získali VS darem od někdejších vodních skautů, sourozenců Rumlových, restituovanou vilu v Nymburce, dnes Mezinárodní skautské středisko "Tortuga", neoficiální sídlo HKVS.

2. Díl

V roce 1913 se skauti z družiny Skokanů z 2. pražského oddílu a další skupina z tábora br. Pulkrábka plavili po Sázavě do Prahy ze svých táborů nedaleko Pelíškova mostu mezi Kácovem a Soběšínem, a to na dřevěných pramicích, které si během pobytu sami postavili podle krátkého návodu, uveřejněného 

ve Svojsíkových Základech Junáctví. Po mnohém zkoušení a tápání se právě v této době zrodila pramice s kotrčem (kormidlem), která přetrvala v různých obměnách až osmdesátých let dvacátého století jako loď s 5-7 člennou posádkou, protože výborně vyhovuje

potřebám skautského družinového systému. Pramice byly v tehdejších dobách dřevěné a oddíly si je obvykle stavěly samy.

Již první ročník časopisu Junák (1915) uveřejňoval články o činnosti vodních skautů. V roce 1918 vznikl první samostatný oddíl vodních skautů pod vedením Josefa Rösslera ml., o rok později se v Praze utvořily další dva oddíly vodních skautů. V březnu 1919 byl založen prozatímní Hlavní stan vodních skautů, který pod vedením vrchního kapitána prof. ing. Ludvíka Šimka zajišťoval organizační a metodické vedení oddílů vodních skautů.

V roce 1920 se spolek Vodní skauti stal členem Svazu junáků-skautů Republiky československé, v Praze vznikl již 4. oddíl vodních skautů a zároveň byl definitivně vytvořen Hlavní stan vodních skautů (později Hlavní kapitanát vodních skautů) pod vedením prof. Šimka. Z jeho iniciativy vyšla roku 1921 první česká příručka vodních skautů Vodní skauting, byly přijaty první odborné zkoušky a doplňky, krojový předpis VS a ustanoveno vyznamenání "Stříbrný bobr".

Vyznamenání "Stříbrný bobr" původně získávali vodní skauti po složení zkoušek z odborností "zachraňování, první pomoc, kapitánství, lyžectví, táboření říční a zimní, cyklistika, střelectví a atletika" a při perfektní znalosti dvou světových řečí. Jméno získalo vyznamenání podle první družiny vodních skautů – Bobrů, ostatně dnešní barevná kombinace stuhy tohoto vyznamenání (červená-modrá-červená) je stejná jako barvy družiny Bobrů a následného 1. oddílu VS (původně byla stuha v oddílových barvách každého nositele). Vyznamenání se dnes pod názvem Řád Stříbrného bobra uděluje jako nejvyšší ocenění významné a dlouhodobé práce pro vodní skauty.

6. Díl

Jedny z prvních politických procesů byly vedeny právě proti činovníkům vodních skautů, mj. proti Jiřímu Navrátilovi, tehdejšímu kapitánovi pražské vodní Dvojky a pozdějšímu dlouholetému starostovi a místostarostovi Junáka. O vitalitě vodních skautů ale svědčí fakt, že i po násilném spojení Junáka se státním Svazem české mládeže, zrušení vodních oddílů a posléze i definitivním rozpuštění Junáka v roce 1950 pracovali někteří vodní skauti napůl ilegálně ve sportovních a turistických organizacích. Mnoho skautských činovníků však opět odešlo do exilu, mezi nimi i ti, kteří se nejvíce angažovali při osvobození Československa.

1968-1989 V době "Pražského jara" 1968 se obnovil Junák i vodní skauti, řada oddílů a činovníků se

vrátila z řad turistických a tělovýchovných jednotek zpět ke skautům. HKVS obnovil činnost v dubnu 1968 pod vedením hlavního kapitána Josefa Štoka – Bimba, znovu začalo i vydávání Kapitánské pošty, práci zahájily komise pro vypracování kapitánských a odborných zkoušek, vodáckých doplňků, stupňů zdatnosti a koncepce lesních škol VS. 

Nově vznikly i samostatné oddíly vodních vlčat a žabiček (toto pojmenování "vodáckých světlušek" bylo oficiálně zavedeno v roce 1970). "Vlajkovou" lodí pro vodní skauty zůstala i nadále pramice, ideální pro realizaci družinového systému – pouze se změnil materiál k výrobě: dřevo nahradil postupně sklolaminát.

10. Díl

Na začátku června 1994 se na Orlické přehradě uskutečnilo první celostátní setkání vodních skautů "Navigamus" se zhruba 800 účastníky, jehož námětem bylo 50. výročí "Dne D", tedy vylodění Spojenců v Normandii. Další Navigamy následovaly v tříletých intervalech. V rámci Navigamu se konala také první regata oplachtěných pramic s takeláží "scout" – právě tehdy vzniklo dnes již tradiční "SKARE" (SKAutská REgata).

V roce 1997 se konal Navigamus opět v kempu Velký Vír na Orlíku, námětem bylo 500. výročí obeplutí Mysu dobré naděje. O 3 roky později se Navigamus přesunul na Seč, za námět posloužilo 300. výročí pirátské republiky Tortuga;

Navigamus 2003 se konal v Březích u Přelouče, připomínal 60. výročí bojů o ostrov Guadalcanal. V roce 2006 byla místem konání Navigamu Hlučínská štěrkovna, námětem 650. výročí vzniku Hanzy, svazu německých obchodních měst. Navigamus 2009 u vodní nádrže Rozkoš u České Skalice byl tematicky zaměřen na Sindibádovy plavby. Námětem Navigamu 2012, který se konal na Boleveckém rybníku u Plzně, byla plavba Titanicu, a v roce 2015 se symbolický rámec Navigamu, konaného znovu na břehu Sečské přehrady, zaměřil na bitvy admirála Nelsona.

3. Díl

Vodní skauti od počátku úzce spolupracovali nejen s Českým Yacht Klubem, ale také se Svazem kanoistů Republiky československé, téměř všechny oddíly měly kromě členství v Junáku zároveň členství v tomto Svazu. Prvními kanoistickými závody byly závody vodních skautů, prvními reprezentanty na mezinárodních kanoistických závodech byli rovněž vodní skauti. Odchovanci oddílů vodních skautů byli až do poloviny 50. let nejúspěšnějšími českými vodáckými olympioniky (Jan Brzák, skautskou přezdívkou Felix, získal zlatou medaili na OH 1936 a 1948, stříbrnou na OH 1952). 

V roce 1924 také vodní skauti, členové 3. oddílu VS František Novotný – Duha a Vladimír Kazda – Vladěk přivezli z mezinárodních kanoistických závodů v Hamburku způsob jízdy v kleku na jednom koleni, který se rychle rozšířil mezi ostatní vodní skauty. Desítky dalších aktivních či odrostlých členů oddílů VS udržovaly ještě dlouhá léta československou kanoistiku na špičkové úrovni. Na rozvoji vodního sportu a závodění se také významně podílely oldskautské kluby s bohatou činností, včetně mezinárodních vodáckých expedic spojených s mnoha prvosjezdy.

Jak je vidět, vodní skauti byli již od svých počátků velmi aktivní skupinou co do rozsahu činnosti, nikoli však do počtu – jednalo se o cca 15 oddílů v celé republice, počátkem 30. let jejich počet navíc klesal. K významnému oživení přispěl přechod 5. oddílu Praha k vodním skautům – oddíl se pod vedením Jaroslava Nováka – Braťky a Mirko Vosátky – Grizzlyho stal (i díky funkcionářské angažovanosti vůdců) brzy vůdčím vodáckým uskupením, které organizovalo mnohé závody a ustavilo pramičku jako základní loď skautského výcviku.

V roce 1933 zemřel Josef Rössler-Ořovský, zakladatel českého vodního skautingu a v letech 1918-1920 též starosta Junáka – českého skauta, resp. Svazu junáků-skautů Republiky československé. V tomtéž roce se na Vltavě konal propagační závod "Napříč Prahou", v němž počtem i výkony excelovaly skautské posádky pramic. První ročník čistě skautského závodu "Přes tři jezy" se konal na konci května 1939 na počest nově otevřené klubovny 13. oddílu VS – oba tyto pražské závody se po roce 1989 sloučily.

Konec 30. let přinesl vodnímu skautingu významnější rozvoj, vznikla řada nových oddílů nejen v Praze, ale také v ostatních městech republiky. Českoslovenští vodní skauti se v průběhu 30. let účastnili i mnohých mezinárodních akcí, například v srpnu 1932 mezinárodního jamboree vodních skautů v Polsku, v roce 1936 mezinárodní lesní školy vodních skautů v Rakousku nebo v roce 1937 pátého světového jamboree v Holandsku. Už v tomto období také nejzdatnější skautské oddíly podnikaly zahraniční plavby, z nichž nejznámější jsou plavby pražského 5. oddílu VS po Jaderském moři.

7. Díl

Po okupaci země státy Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu v srpnu 1968 bylo jasné, že existence Junáka je opět ohrožena. HKVS se proto zaměřil na vyškolení nové generace vůdců a kapitánů, zorganizoval kapitánské zkoušky, lesní školy a srazy kapitánů a kapitánek (první v tomto období se konal na jaře 1968 ve středočeském Srbsku, poslední v dubnu 1970 ve Světlé nad Sázavou).

Při dalším ukončení činnosti v září roku 1970 existovalo v českých zemích 140 oddílů vodních skautů různých věkových kategorií. Většina oddílů stejně jako při předchozí likvidaci přešla pod hlavičku jiných organizací v naději, že v nich budou pokračovat ve vodácké a skrytě i skautské činnosti. Mnohé oddíly se rozešly, jejich členové založili různé kluby, trampské osady apod.

11. Díl

Čestný hlavní kapitán Mirko Vosátka vydal také roku 1997 knihu Z deníku kapitána, která je vedle jeho předchozího dvakrát vydaného titulu Vodáci, ahoj! dosud jedinou ucelenou publikací o metodice českého vodního skautingu.

V rámci závodu Přes tři jezy v roce 1995 se na veřejnosti poprvé představila skautská pramice P550, navržená opět Otakarem Randákem – Oskarem. 

V květnu 1996 byly na závodu "SKARE" představeny první dvě P550 s oplachtěním. Díky pramicím P550 vstoupily oplachtěné pramice a s nimi jachting jako takový definitivně do programu oddílů vodních skautů.

Do té doby používané a oblíbené "pépětsetdvacítky" (P520) tak byly nahrazeny moderními pramicemi se samonosnou 

sklolaminátovou skořepinou s oblým kýlovým profilem, který s vestavěnou ploutvovou skříní 

zajišťuje dostatečnou torzní pevnost při váze lodi do 60 kilogramů. Nová loď však vyžadovala profesionální výrobu kopyta i první série 

lodí, tu za přispění dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zajistila a dodnes zajišťuje plzeňská firma Trident. Hned v roce 1995 se vyrobilo a do oddílů dostalo prvních 40 nových lodí.

4. Díl

V přístavu Rijeka si najali plachetnici Gospa Pojšana a plavili se vždy pět týdnů podél pobřeží Jugoslávie a Řecka. Na lodi vykonávali pod vedením kapitána a majitele lodi veškeré námořnické práce.

1939-1945 Po rozbití Československa a následné okupaci českých zemí nacistickým Německem došlo

v roce 1940 k prvnímu zákazu Junáka a tím také vodních skautů (v době likvidace existovalo více než 40 oddílů VS). Mirko Vosátka ještě stihl v roce 1940 vydat knihu Vodáci, ahoj!, na dlouhou dobu

nejucelenější publikaci obsahující praktické znalosti českých vodních skautů. V té době někteří skauti odešli do exilu, aby později bojovali v řadách spojeneckých armád.

V Praze se aktivitou 12 členů 5. oddílu vodních skautů vytvořila odbojová skupina "Zbojníci". Skupina se po spojení s dalšími postupně rozrostla na "Zpravodajskou brigádu" o 1600 členech, úzce spolupracovala s domácím odbojem a dodávala zprávy odboji zahraničnímu. Přes tvrdá opatření okupantů nebyla nikdy odhalena.

V roce 1945 se skauti aktivně účastnili Pražského povstání, mezi nimi i desítky skautů vodních, mimo jiné i členové Zpravodajské brigády – ZB. Řada odvážných bojovníků zaplatila za svoji odvahu životem, z řad vodních skautů byl nacisty zákeřně zastřelen Hugo Sedláček – Minda, kapitán pražské Třináctky (první poválečné ročníky závodu "Přes tři jezy", který založila právě Třináctka, se konaly jako Memoriál Hugo Sedláčka – Mindy, od roku 1990 se jako jeho memoriál jezdí dorostenecká kategorie tohoto závodu).

První nacistický tank během povstání zničil "pancerfaustem" člen pražské vodní Pětky Karel Rohlíček – Rohlas, nejmladším bojovníkem na tehdejších pražských barikádách byl čtrnáctiletý vodní skaut Jan Ryšavý z pražské Třináctky. Mnoho vodních skautů bylo po válce vyznamenáno "Československým válečným křížem 1939", medailí "Za chrabrost před nepřítelem", "Za zásluhy" apod.

1945-1968Po obnově Junáka v květnu 1945 byl pod vedením zakladatele pražské vodní Pětky Jaroslava

Nováka – Braťky na začátku srpna znovu zformován Hlavní stan vodních skautů (HSVS), který začal vydávat první pravidelný časopis pro vodní skauty – týdeník Pošta HSVS, od 11. čísla přejmenovaný na Kapitánskou poštu a od podzimu 1946 vydávaný jako měsíčník.

V roce 1946 byl HSVS opět přejmenován na Hlavní kapitanát vodních skautů, jehož vedení převzal ing. Špatný. V září téhož roku jmenovalo Náčelnictvo Junáka hlavním kapitánem JUDr. Josefa Štoka – Bimba. 

O prázdninách 1946 se u jihočeského rybníka Svět konal první sraz vodních skautů a závod "Po stopách Jakuba Krčína" – podle slavného českého rybníkáře z 16. století. Skautská práce se rozjela ve všech směrech, mimo jiného se uskutečnila 1. lesní škola vodních skautů v Bechyni a obnovil závod "Přes tři jezy". V září 1946 také vodní skauti přivítali světovou náčelní Olave Baden-Powell v Praze. Na Vltavě jí předvedli vodácký výcvik a pohostili na své lodi, další den uspořádali na Labi v Poděbradech regatu pod velením Johna Černého. V témže roce vznikly i první oddíly vodních skautek. V Čechách a na Moravě bylo tehdy registrováno 200 oddílů vodních skautů, z toho v Praze 35 oddílů.

8. Díl

V následujících letech se uskutečnila třetí vlna emigrace režimem ohrožených skautů. Přestože i v této době proběhly politické procesy, tresty nebyly již tak drastické jako v 50. letech. Místo toho však byly postiženy i rodiny odsouzených, například zákazem vykonávat kvalifikovaná povolání, odebráním cestovních pasů, telefonů apod.

Přesto některé oddíly i nadále skrytě pracovaly ve sportovních, turistických či branných organizacích.

Pod záminkou spartakiádního setkání dětských oddílů vodní turistiky se v roce 1985 pokusně konal závod "Přes tři jezy" – nejméně polovina jeho účastníků byla členy "bývalých" skautských oddílů. Hlavními organizátory byli Josef Rokos, Milan Svoboda a Zdeněk Hájek z pražské Šestnáctky a Třináctky.

12. Díl

V roce 2013 nahradil Vladimíra Cvrčka – Vezíra na postu hlavního kapitána David Svoboda – Cedník z pražského 4. přístavu VS.

Základní data z historie vodního skautingu: 1909 – vznik prvních oddílů vodních skautů ve Velké Británii

1910 – v Anglii založen "odbor pro vodní skauting" – oficiální vznik vodního skautingu

1912 – Warington Baden-Powell vydává příručku SeaScouting and SeamanshipforBoys

1912 – založení družiny Bobrů (pozdějšího 1. oddílu VS) Josefem Rösslerem-Ořovským

1940 – zákaz Junáka (a tedy i vodních skautů)

1945 – 1950 – první znovuobnovení činnosti Junáka, posléze druhá likvidace

1968 – 1970 – druhé znovuobnovení činnosti Junáka, posléze třetí likvidace

1990 – třetí obnovení činnosti Junáka a s ním i vodních skautů a HKVS

1994 – první celostátní setkání českých vodních skautů Navigamus