Roverský chlapecký kmen"Santiniho Hvězda"-Žďár nad Sázavou

Roverský chlapecký kmen "Santiniho Hvězda" - Žďár nad Sázavou, jejiž členové jsou starším dorostem SKAUTA, kteří se rozhodli dál pokračovat v činnosti pod značkou RS, tkzv:, roverů.

-jb-

Kdo je v roverském chlapeckém kmenu santiniho hvězda-Žďár nad Sázavou

Co dělají roveři z roverského chlapeckého kmene santiniho hvězda 

Činnost v RS-CH.R.K.S.H

Roverské schůzky

Sport

Cestování

Expedice

Vzdělávání

Projekty

Humanitární aktivity

Kultůra

Symbol, vlajka, znak, roverského chlapeckého kmene santiniho hvězda-Žďár nad Sázavou

Vlajka Chlapeckého Roverského kmene "Santiniho Hvězda"-Žďár nad Sázavou.

Roverská symbolika

ROVERSKÉ SYMBOLY

Nejčasteji se v souvislosti s Rovery a Rangers setkáváme s označením "RS" tedy z anglického "Rover Skaut".

Kdo jsou Roveři

Roveři, představující dospívající kategorii skauta, užívají jako symbol poutnickou, tzv. roverskou hůl. (Význam slova "rover", přejatého z angličtiny, je poutník, ve smyslu úspěšné životní poutě.) 

Roverské hůl je 145 cm dlouhý lískový prut, 2-2,5 cm silný, na jehož vrcholku počíná rozvětvení ve tvaru Y (odříznutí větví asi 8 cm nad rozvětvením). Roverské hůl nepatří do běžné junácké výstroje, používá se pouze k významným příležitostem.

Grafickým symbolem roveringu jsou iniciály "RS" - ver- sálky písma typu "grotesk". Z těchto písmen byl utvořen kovový postříbřený odznak roverů, který se dříve nosil na klobouku. Barvou roverů je tmavá červeň - odstín bobule hlohu - symbolizující vyzrálý plod - vyspělého skauta či skautky.

Hovoříme-li o znacích, tedy si připomeňme starobylý emblém, který se spojuje s roverským heslem "Služba" (pro jednotlivce "Sloužím"). Heslo "Sloužím" je starobylého původu, objevuje se již v raném středověku.

Tři zlatá či stříbrná pštrosí péra (někdy uváděná též jako supí) s devizou (heslem umístěným na stuze) "leh dien" - německy "sloužím", byla znamením rovnocenným znaku tzv. "badge" (čti baedž) anglických královských princů.

Erbovní pověst vypráví, že toto znamení a heslo patřilo původně českému králi Janu Lucemburskému, který s ním statečně padl v bitvě u Kresčaku. František Palacký o tom píše v Dějinách národa českého:

"Na znamení vítězství sňal král anglický s přilbice krále Janovy tři supí péra s nápisem »Ich dien«, i dal je svému synovi, Černému princi, jenž přední čest toho dne byl sobě vysloužil. On postavil je do svého štítu, jejž užíval co princ waleský."

Princové z Walesu užívají toto znamení podnes. Od nich přijali heslo "Sloužím" angličtí roveři, a dále roveři na celém světě.

Tři zlatá pštrosí (supí) péra na černém štítě - badge Eduarda, zvaného Černý princ, syna anglického krále Eduarda III., přemožitele Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku (Grécy). Na menší kresbě je starší varianta, na větší, kde jsou péra provlečena korunkou, je varianta novější. Tu na obrázku poslední bitvy krále Jana nakreslil i náš Mikoláš Aleš.

-jb-

Užívané zkratky a označování

RS - zkratka původního anglického "Rover Scout" tedy pro nás Roveři i Rangers bez ohledu na pohlaví, dnes preferovaná

R&R - zkracování českého označování slov Roveři a Rangers, které uvádí věkovou skupinu dle pohlaví

RR - zkratka vzniklá zjednodušením původního R&R viz výše

-jb-

Znak Roverského chlapeckého kmene "Santiniho Hvězda - Žďár nad Sázavou.

Znak Chlapeckého roverského kmene "Santiniho Hvězda"-Žďár nad Sázavou.

Roveři a rangers

Označení roveři a rangers, putující skauti a skautky, převzalo české hnutí od anglických skautů. Slovesa to rover a to rangers mají v angličtině podobný význam – putovat, toulat se, a to nejen fyzicky, ale také v myšlenkách. Roveři a rangers jsou tedy poutníci a poutnice. 

Nejde však o bezcílné potulování, podstatné jméno range označuje také větší vzdálenost, na které starší členové a členky hnutí "hledají příležitosti, jak konat dobro a sloužit společnosti".

Roverské heslo

Roverské heslo "Sloužím" je stručným vyjádřením roverského programu.

Obsahuje v sobě tři rozměry: službu sobě, službu druhým a službu vyšším principům. Teprve propojení třech služeb vede rovery a rangers na cestě k naplňování skautského poslání.

Služba sobě zavazuje k osobnímu rozvoji, k všestranné přípravě k plnění životních úkolů, aby měl/​a rover/​rangers dostatečně pevnou půdu pod nohama, až to bude zapotřebí.

Služba druhým vyzývá poskytovat, dle svých nejlepších možností, oporu druhým lidem, přírodě, životu jako takovému.

Služba vyšším principům zavazuje k hledání osobní cesty ke skutečnostem, které nás přesahují, přijetí Pravdy a Lásky jako určující skutečnosti, která dává roverské cestě cíl a ke které směřuje životní úsilí rovera/​rangers.

-jb-

Něco málo z roverské historie

Důležitým bodem v historii roveringu byl Skautský klub sv. Jiří, který založil H. Geoffrey ("Strýček Elwes"), tento klub byl v Colchester a plnil zde od prvních dnů války funkci odchytu všech navrátivších se starších skautů, což bylo velmi důležité pro budoucí genezi roveringu a ve shodě s dohodnutým postupem z konference. 

Hrdinové z války se již nemohli dál nazývat mladíci – Seniors Scouts (starší skauti), proto byli označeni jako roveři "mladí muži", rozhodli si o tom tak sami. "Slovo rover vyznačuje svobodu a dobrodružství, které jsou charakteristické pro mladé muže a určují směr jejich výcviku." P. B. Nevill mluví ve své brožurce Rovenství o tom, že: "Hovoří-li se na těchto stránkách pouze o roverech a nikoli o "roverech-skautech", což by byl jedině správný název této skautské větve, je to pro stručnost a jedině pro stručnost. Roveři jsou skauti a tuto skutečnost nesmíme nikdy pustiti se zřetele; kdyby nebyli skauty v pravém smyslu toho slova, bylo by pro skautské hnutí lépe, kdyby jich vůbec nebylo." V listopadu roku 1919 byla oficiálně ustanovena Rover-skautská sekce v hnutí.

Symbol tří pavích per je tedy spjat s pojmy služby, nebo chcete-li pojmem "váš člověk". Pro nás rovery a rangers symbolizují tři paví pera tři principy skautingu přenesené na tři služby.

Služba sobě

Služba druhým

Služba vyšším principům, hodnotám nemateriálním, nebo chcete-li Bohu

A v těchto třech službách by každý z nás měl umět být "váš člověk".

Cíle roveringu

Cílem je formovat mladého člověka v kolektivu. Vystihuje jej heslo Sloužím. Cílem roveringu je Bratrství a Služba jiným lidem.

Služba sobě – dbát o sebe, jít dál po své stezce – vzdělávat se, poznat lépe sebe sama…

Služba druhým – naučit se pomáhat tam, kde je potřeba, naučit se nebýt lhostejný…

Služba vyššímu principu – dodržování skautského zákona, slibu a hesla, uvědomit si hodnotu dobrého slova či úsměvu, žít v souladu s přírodou…

-jb-

Jak se roveři sdružují

Roveři se již nesdružují v oddílech, ale v "Roverských kmenech" většinou se již organizují sami, tvoří si program i plánují svou činnost. Často uskutečňují náročnější expedice, jejichž cíl je často v zahraničí, uskutečňují diskusní, simulační a sebepoznávací programy a často se účastní specializovaných vdělávacích akcích SSS ČR z.s.

Často také pomáhají s činností oddílů, ze kterých vzešli, či se zapojují do vedení některého z oddílů mladších dětí. I pro ně je připraven propracovaný systém výzev, díky kterému se mohou neustále zdokonalovat. Mají možnost vymýšlet i vlastní výzvy a dávat je k dispozici dalším roverům z celé republiky.

-jb-

"Heslo roverů a rangers je , Sloužím ,. Údajně je převzato z erbu Edwarda, Černého Prince z Walesu, jako starobylá rytířská deviza … Naši skautští předchůdci chápali ono ,Sloužím´ jako rytířské heslo a jako takové ho dali roverům… Palacký nám říká ,Na znamení vítězství sňal král anglický z přílby krále Janovy tři paví (také pštrosí nebo supí) péra s nápisem Ich Dien, i dal je svému synovi, černému princi, jenž přední čest toho dne byl sobě vysloužil. On postavil je do svého štítu, jejž užíval co princ Waleský´… Je to sice hezký příběh, ale pravda to asi nebude. 

Palackému se to hodilo do jeho velkého vyprávění o udatném českém národu. A bylo by hezké si myslet, že anglický rod má svůj znak převzatý z Čech a že všichni roveři se vlastně řídí podle českého vzoru …" Samozřejmě jde o bitvu u Kresčaku, k níž došlo v sobotu, 26. srpna 1346, a v níž padl český král Jan Lucemburský. Obvykle se uvádí, že slova "Ich Dien" jsou původu německého či, jak jsem také četl, středohornoněmeckého. Bratr Dukát ovšem píše "… ale věc se má s největší pravděpodobností trochu jinak. 

Černý princ z Walesu zdědil znak pštrosího nebo supího pera po své matce Filipě Henegavské. Deviza ,Ich dien´ není původu německého, původně se totiž psala ,Ich dene´. Pochází z galského nářečí, ve kterém zase zněla ,Eich Dyn´, což v překladu znamená ,Váš člověk´. Roverské Sloužit je tedy původně odvozeno od výrazu ,Váš člověk´." Z Dukátova výkladu můžeme soudit či odvodit, že v podstatě jde o legendu. Trochu mi to připomíná dosud stále ještě historicky nedoloženou legendu o králi Artušovi a jeho rytířích kulatého stolu, které včetně rytířského kodexu zvolil Baden-Powell jako vzory pro své skautské hnutí.

Roverský slib

Důležitá událost pro začínajícího rovera. Jde o rituál, kdy se ze skauta stává rover a dostává červenou šňůrku. Jedná se tak o určitý přechodový rituál v dospívání, který byl vlastní skoro všem kulturám. Slouží k uvědomění si cesty, kterou již skaut ušel a zhodnotit si ji. Pak následuje rozhodnutí, zda se chce zavázat k myšlenkám roveringu. Toto rozhodnutí se děje většinou v období adolescence, kdy se objevuje potřeba seberealizace - potřeba podílet se na výchově druhých a předat to co jsem dostal.

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: 1. Sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době. 2. Plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské. 3. Duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním.

- Přijímám roverské heslo SLOUŽÍM a budu usilovat o jeho každodenní naplňování.

- Je mou ctí - jít po stezce života s otevřenýma očima i srdcem, aby má cesta k lepšímu lidství byla jediný úspěch o který budu stát. K tomu mi dopomáhej Bůh.

-jb-

Roverský začátek

Cíle roverského začátku:

seznámit s roveringem a základními nástroji roverského programu

vysvětlit myšlenkové základy roveringu

umožnit roverovi a rangers vyzkoušet si přímo část roverského programu

nadchnout začínajícího rovera či rangers pro rovering

-jb-

Patron roverů a rangers

Sv. Pavel z Tarsu – patron roverů a rangers

Sv. Pavel je biblickou postavou a hlavní informace o něm čerpáme právě z Bible – převážně z knihy Skutků apoštolů. Podle tradice je také autorem mnoha knih Nového zákona. Sv. Pavel se narodil do židovské rodiny ve městě Tarsus na jižním pobřeží dnešního Turecka, které bylo významným politickým i obchodním střediskem. 

Získal dobré vzdělání a mluvil velmi dobrou řečtinou, jak dokazují jeho listy. Jako věrný Žid farizej studoval v Jeruzalémě. Když se křesťané nedlouho po Ježíšově smrti rozprchli do Judska a Samařska, protože se v Jeruzalémě necítili bezpečně, začal i Pavel jezdit po Judsku a pronásledoval stoupence tohoto náboženského hnutí. Cestou do Damašku, kam jel zatknout tamější křesťany, byl oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: "Saule*, proč mě pronásleduješ?". Tento okamžik znamenal zlom v jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. 

Nejprve se stáhl do ústraní, posléze se připojil k misijním skupinám a nakonec začal kázat. Podle líčení knihy Skutků apoštolů podnikl Pavel s pomocníky tři misijní cesty, při nichž navštěvoval židovské obce v diaspoře ve městech mimo zemi Izrael, kázal evangelium a zakládal křesťanské obce. 

Na první cestě z Antiochie navštívil patrně Kypr a Perge, Antiochii Pisidskou a Derbe v Malé Asii. Druhá misijní cesta vedla z Jeruzaléma přes Antiochii, Tarsus, Galatii, Troadu, Filippi a Tessaloniku do Athén, odtud pak přes Efesos a Milétos po moři zpět do Jeruzaléma. Na třetí cestě z Antiochie navštívil Tarsus, Kapadokii, Antiochii Pisidskou, Efesos a Athény a po moři se dostal opět do Týru a Jeruzaléma. Tam byl kvůli své víře a činům zatčen a několik let vězněn. Nakonec byl dopraven do Říma a kolem roku 65 n.l. mu byla sťata hlava.

Pohřben byl původně ve starých katakombách poblíž Via Appia a později bylo jeho tělo přemístěno pod jeden z oltářů basiliky sv. Pavla za hradbami v Římě. Pavel je znázorňován jako mladý bezvlasý muž s dlouhým vousem. V rukou drží knihu a meč. Mimo roverů je patronem např. tkalců, sedlářů a lanařů. Pokud se podíváme na Pavlův život s Bohem, nalezneme mnoho paralel s naším skautským životem. Pavel nebyl od počátku "skaut", ale v pozdějším věku a pod vlivem nejrůznějších zkušeností se jím chtěl stát. 

Přišel do "skautského společenství" a i přes jeho pověst a přes to, že už nebyl tak úplně dítě, ho přivítali s otevřenou náručí. Skauting se přeci nemusí žít od vlčete, skautské myšlenky mohou oslovit i mnoho starších. Dokážeme ale takové jedince přijmout? Pro mnoho lidí je nepředstavitelné přijmout do oddílu třeba 16 letého kluka, který nikdy neskautoval, a to je chyba.

Z vlastní zkušenosti vím, že tito kluci se mohou stát skvělými skauty a mohou oddílu mnoho dát. Pavel z Tarsu také nebyl křesťan, ale potom se obrátil a stal se jednou z nejvýznamnějších postav prvotní církve. Pavel byl také velkým poutníkem – při svých cestách prošel Izrael, Turecko, Saúdskou Arábii, Itálii, Kypr a možná i Španělsko. Roverský věk je také věkem cestování a poznávání nových věcí. I když je nám třeba doma dobře a jsme spokojeni, je potřeba se občas podívat i do jiných krajin a získat nové zkušenosti v neznámém prostředí. Poslední myšlenkou, pro mě jako rovera velmi inspirující, jsou slova z Pavlova 1. Listu Korinťanům. "Všechno je mi dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá. 

Znak R&R

Všechno je mi dovoleno – ano, ale ničím se nedám zotročit." Roverský věk nám otvírá nevídané možnosti ať už v 15 nebo ještě více v 18 letech. Přejímáme odpovědnost sami za sebe a opravdu už můžeme vlastně všechno. Dnešní společnost je plná možností a láká nás do mnohých slepých uliček. Můžeme propadnout alkoholu nebo kouření, počítačovým hrám, hazardu nebo spoustě jiných věcí. Můžeme propadnout krásné slečně, propadnout učení nebo se zcela odevzdat službě oddílu. Ale nic by nás nemělo zotročit a zcela ovládnout – ať už věci pozitivní nebo negativní. 

V 18 letech je špatné propadnout počítačům a zanevřít na školu, stejně jako je špatné propadnout škole a zanevřít na počítačové hry. Je špatné opustit oddíl kvůli slečně, stejně jako je špatné opustit slečnu kvůli oddílu. V našem životě musí existovat určitá rovnováha a střídmost. Pro rovery, kteří získávají najednou velké možnosti a samostatnost, je to důležitá věc, kterou je může naučit jejich patron – Sv. Pavel z Tarsu. *Saul – hebrejská forma jména Pavel.

-jb-

Kdo je rover

Roverský věk dělíme na dvě kategorie – mladší (15–19 let) a starší (20–24 let) věk, které odpovídají přechodu na střední a poté vysokou školu nebo do práce. Z pohledu vývojové psychologie se tato období překrývají s věkem adolescence (15–20/​22 let) a mladé dospělosti (20–30 let). Podstatou roveringu je jak individuální rozvoj dle oblastí roverské cesty, tak soužití v roverském společenství. Roverské společenství umožňuje budování silných vazeb, které přetrvávají i do dospělosti. 

I zde stále platí, že součástí skautské výchovy je zapojení starších. Podpora zkušenějšího průvodce je podstatná zejména v mladším roverském věku. Roveři na cestě k sebevýchově urazili již podstatnou část cesty. Bez impulsů od někoho, kdo dokáže do fungování společenství nahlédnout z jiné perspektivy, však činnosti často schází potřebný impuls. Role skautského vychovatele se samozřejmě mění, končí ale teprve na konci roverského věku v okamžiku, kdy rover přebírá zodpovědnost za svůj další rozvoj plně do vlastních rukou.

-jb-